V dřevních dobách těchto přístrojů se musel člověk zajímat o to, jaký procesor je v počítači na základní desce. Bylo to proto, že chtěl dělat více činností najednou, nebo třeba hrát hry v lepší kvalitě. Zde tedy byla rychlost zpracování jedniček a nul procesorem dosti podstatná. V dnešní době je to sice stejné, každý chce vědět, jak rychlý je procesor uvnitř, ale již to není tak důležité pro běžného spotřebitele.
Takový člověk asi nemíní hrát nejnovější hry v ultra rozlišení a dívat se na video v ultra kvalitě. Postačí mu jen základy a zde může bez obav nakupovat. V běžných obchodech jsou k dostání stroje, kde je nižší cenová hladina, zpravidla kolem šesti a sedmi tisíc za notebook. To umožní koupi každému. A není třeba složitě pátrat po výrobci součástek, protože tyto notebooky zvládnou veškerou základní činnost naprosto v pohodě. Lze tedy klidně psát třeba dopis prababičce do Kotěhůlek a k tomu si pustit kvalitní hudbu.
Dříve by to bylo s jistými problémy a hudba se většinou stejně pouštěla z něčeho jiného. Dnes to není třeba. Psaní textů procesor moc nezatíží a hudba určitě nezpůsobí jeho zahlcení. Počítač, který by výše zmíněné operace naráz nedokázal snad nekoupíte ani v bazaru. A kdejaký kutil vám jej sestaví za tisícovku. Zde ovšem musíte pak připočítat cenu za monitor. Poslední věty totiž píši totiž o stolních počítačích.
Za pár let překonaly počítače samy sebe neuvěřitelnou rychlostí. A nejen ony. I média běžně těmito stroji používaná. Vždyť jen jedna generace pamatuje diskety, CD, DVD a USB v jednom rozmezí. Na diskety se vešlo zhruba 1,4 mega informací, na CD už 700 mega a na DVD už v kolem pěti giga. O USB se nemá smysl zmiňovat, protože jsou různé velikosti a různé možnosti. To vše v řádu zhruba čtyřiceti let.
Uvidíme kam nás počítačový svět zanese dále. A doufejme, že se nám tyto stroje nevzbouří.